Koncipientem ve Frank Bold: Advokacie pomůže člověku dospět

Náš právník Jan Slezák letos úspěšně složil advokátní zkoušky. Tento rozhovor jsme s ním dělali po dvou letech jeho koncipientury ve Frank Bold Advokáti. Svých prvních 20 měsíců popisuje tak trochu jako dospívání. Získal zkušenosti i sebevědomí a s převzatou odpovědností se začíná pouštět do složitějších případů. Jan kromě práv vystudoval také městské inženýrství, takže své znalosti v týmu, který se na stavebnictví a urbanismus zaměřuje, dobře využije.

Čemu se ve Frank Bold Advokáti věnuješ?
Nejvíc se věnuji územnímu plánování, umisťování a povolování staveb. Na územním plánování je zajímavá jeho koncepčnost, u územních a stavebních řízení zase možnost pomáhat konkrétnímu člověku s konkrétní věcí. Setkávám se také s posuzováním vlivů na životní prostředí nebo u případů zabrousím do speciálních oblastí životního prostředí, jako je ochrana vod a ovzduší nebo třeba hornická problematika.

Často nejsou výsledky hned viditelné nebo se dostaví až za dlouhou dobu. Ale představuju si, že půjdu jednou po ulici a uvidím tam nějakou stavbu, kterou jsem pomohl povolit, nebo naopak nějakou památkově hodnotnou stavbu či zeleň, kterou jsem pomohl zachovat – na takový výsledek se těším.

Co tě na tvé práci nejvíc baví?
Určitě věcná stránka, protože mám blízko ke stavebnictví, architektuře a hodně mě zajímá urbanismus. Třeba na přípravě územního plánu mě baví to, že je to koncepční dokument, který pracuje ve velkém měřítku a prostorově uspořádává celou obec nebo město. To mi přijde fascinující. Jde vlastně o hledání toho nejvhodnějšího uspořádání území. Mísí se tam přitom hodně soukromých i veřejných zájmů a musí se hledat ta správná míra jejich vyvážení. Jde o to, aby to nakonec dobře fungovalo, aby nebyl výsledkem nějaký kompromis, který nebude vyhovovat nikomu.

Celkově mě zajímá podoba a samotný fenomén města. To, že se člověk takto organizuje a vytváří společenství, vlastně taková lidská mraveniště. Pomocí územního plánu se tomuto systému dává určitý řád a organizace, aby správně fungoval a nebyl řízený jen nějakou setrvačnou silou.

Když říkáš, že by mělo město dobře fungovat, co si pod tím představit?
Můžou to být konkrétní věci, jako třeba aby nebylo ucpané auty, aby měli lidé po ruce občanskou vybavenost nebo chodci mohli bezpečně využívat chodníky. Taky jde o to, aby město bylo živé a lidé nežili jen uzavření ve svém soukromém prostoru, ale využívali i veřejný prostor, přijali ho za svůj. Aby byli rádi venku, bylo jim příjemně i na ulici. To znamená, že ve městě potřebujeme vytvářet kvalitní prostředí – esteticky hezké, bezpečné, čisté, tím myslím třeba i nízkou míru emisí, jako je hluk nebo prašnost. Člověk je taky svou přirozeností spjatý s přírodou, takže je potřebná i zdravá kombinace přírody a městského betonu. Zeleň je zásadní, aby nebylo město přehřáté i aby působilo přívětivě. V celku jde prostě o to, aby se ve městě člověku dobře žilo.

Věděl jsi už na škole, do čeho by ses chtěl pustit?
Na škole jsem vůbec nebyl rozhodnutý, co po ní. Byl jsem na pár stážích a praxích, kde jsem si udělal nějaký obrázek, kam bych se chtěl vydat. Nejvíc mě ze začátku zajímalo autorské právo, protože mám hodně rád kulturu a umění. K tomu jsem objevil oblast IT práva, což je taky hodně zajímavé a docela se to váže na autorské právo, protože technologie tuto oblast ovlivňují dost zásadně. Prostor pro uplatnění u autorského práva mi ale nepřišel dost velký. Nakonec se můj zájem přesunul k památkové péči, což je oblast, ke které jsem měl blízko z rodiny. Postupně jsem se takto dostal k tématu stavebního práva a architektury, což mi přišlo jako oblast, která je poměrně široká a uplatnění tam může být velké.

Uvažoval jsem nad prací ve státní správě v tomto oboru a asi bych si tuto cestu i zvolil. Pak se ale naskytla příležitost ve Frank Bold Advokáti – to byl jeden z prvních pohovorů, co jsem absolvoval. Jsem moc rád, že se mi podařilo hned na první dobrou najít práci, která se kloubí s mými zájmy, že se můžu územnímu plánování a stavebnímu právu věnovat v jedné z mála takto expertně specializovaných kanceláří.

Proč byla advokacie až druhá volba?
Výhodu práce v advokacii vidím v tom, že je rozmanitá, člověk se dostane k různým věcem, oproti veřejné správě, kde to může sklouznout do rutiny, věcná náplň je omezenější a člověk může snadněji vyhořet. Na druhé straně mi veřejná správa přišla více jako služba lidem než klasická advokacie.

Jak to myslíš?
Na jedné ze stáží jsem se třeba v advokátní kanceláři věnoval vymáhání pohledávek. Samozřejmě platí, že dluhy se mají platit, a v principu na tom nic špatného není. Taky platí, že každý má mít právo na právní pomoc, to je neoddiskutovatelné. Ale pořád jsem měl v hlavě, že se nemůžu vlastně ztotožnit s tou věcí, kterou prosazuji.

U klasické advokacie mi chyběl větší etický rámec nebo spíš hodnotový přesah, který je tady ve Frank Bold hodně důležitý. To, že pracujeme na případech v souladu s našimi hodnotami, jako je ochrana životního prostředí, férovost a další základní principy, které ctíme, je pro mě důležité.

Co ti přijde na pozici advokátního koncipienta nejtěžší?
Když někomu mimo advokacii popisuju, co vlastně dělám, říkám, že jsem advokátní tovaryš. Beru to tak, že se pořád učím, je to vlastně taková praktická nadstavba ke studiu. Rád objevuju nové obzory, vzdělávám se, i ve volném čase čtu odbornou literaturu, zajímá mě více oblastí než jen právo a architektura. Takže toto mi připadá jako velká výhoda advokacie, že se člověk neustále vzdělává a rozvíjí.

Nejtěžší je asi získávání profesní jistoty. I když toho už o některých oblastech vím hodně a orientuju se dobře, pořád mám v hlavě, že to jde ještě dál, že je stále co zlepšovat. Jak nabýt s tímto vědomím dostatečné sebevědomí a jistotu, to je ta výzva.

Čím tě tato práce obohacuje, co ti dává?
Asi právě to, že jsem postupem času sebevědomější a vlastně i dospělejší. Taky získávám hodně znalostí, zkušenosti a rozvíjím komunikaci a softskills. Součástí koncipientské praxe určitě je i naučit se jednat s klienty, úřady, soudy – a právě jednání s lidmi je hodně důležitý aspekt a něco, v čem jsem se za poslední dobu posunul.

Co myslíš tím, že jsi díky advokátní práci dospělejší?
Přijde mi, že to celkově souvisí i s mou generací a těmi, co přicházejí. Že přechod od dětství a dospívání, které jsme možná měli bezstarostnější nebo jednodušší, je rozvolněný. Odpovědnosti na nás dopadají postupně, možná i máme někdy problém se s nimi vyrovnávat. Díky tomu, že teď neustále řeším právní problémy klientů, jsem se v osobním životě naučil přistupovat k věcem víc přímočaře. Taky mám v práci poměrně velkou zodpovědnost a uvědomuju si, že jsem díky tomu zodpovědnější i v běžném životě.

Co máš teď před sebou?
Doteď jsem vedl spíše menší případy, teď bych se měl začít více podílet i na těch složitějších. Takže to bude nová výzva, na to se těším. Jak postupně přebírám seniornější roli, chci taky více pracovat se stážisty, u těchto složitějších případů teď bude i víc příležitostí, jak je zapojit.

→ Chceš se také v rámci advokacii věnovat stavebnictví, územnímu plánování a udržitelnému developmentu?

Ozvi se nám! Právě hledáme junior advokáta/advokátku do pražského týmu.