Nečekala jsem, že budu dělat energetiku nebo veřejné zakázky

Do Frank Bold přivedla Lucii Poláčkou zajímavá témata s přesahem ještě jako stážistku a práce v advokátní kanceláři ji tak zaujala, že už zůstala. Po koncipientuře a úspěšném složení advokátních zkoušek se stala také manažerkou týmu, který se mimo jiné věnuje energetickému právu nebo veřejným zakázkám. Tento rozhovor vznikl před koncem její koncipientské praxe ve Frank Bold Advokáti. Jaká byla její cesta a proč jí dává smysl advokacie ve Frank Bold?

Jak ses dostala k práci ve Frank Bold?
O Frankovi jsem se dozvěděla, když jsem byla na Erasmu. Líbilo se mi, co dělal, zaměření na odpovědnost firem, klimatickou změnu, modrozelenou infrastrukturu, to mi bylo blízké, tak jsem se ozvala a zeptala na stáž.

Ve stáži jsem byla rok. Nejdřív jako paralegal a následně i jako koordinátorka paralegalů – byla to super zkušenost, vyzkoušet si i koordinaci týmu a kapacit. Po státnicích jsem uvažovala, co budu dělat po škole a řekla jsem si, že se zeptám, jestli bych mohla pokračovat. Znala jsem prostředí, líbilo se mi, znala jsem lidi, věděla jsem, jaký mají přístup. Letos budu končit třetí rok koncipientury a připravovat se postupně na advokátní zkoušky.

Čemu se v advokátní kanceláři dnes věnuješ?
Zaměřuju se na energetické a stavební právo, územní plánování a veřejné zakázky, od analýz pro klienty přes správní řízení až po soudní spory. Dělala jsem třeba na analýze legislativních bariér pro zavádění opatření v boji proti klimatické změně, to bylo velmi zajímavé. Rozebírali jsme jednotlivé zákony a vyhlášky a navrhovali, co by se dalo změnit, aby to pomohlo opatřením proti klimatické krizi a jejich zavádění.

Co tě na práci nejvíc baví?
Baví mě, že ve výsledku dokážu něco změnit a někomu pomáhám, to je pro mě v práci nejdůležitější. Advokacie samotná je pro mě zajímavá různorodostí, za týden dělám dvacet věcí, každá je o něčem jiném, do toho si volám s klienty, úřady, soudy, takže je tam kontakt s lidmi. Je zajímavé, že práce advokáta není jen o psaní samotném, ale také o vyjednávání, zajišťování odborníků, někdy je to až detektivní práce. A kromě expertízy je často potřebný i komplexní manažerský přístup.

Co vnímáš jako největší výzvu?
Odpovědnost za osudy lidí, které zastupujeme. Klienti na nás spoléhají, že jejich situaci nejlépe vyhodnotíme a uděláme všechno, co bude v našich silách. A tak to i beru, vždy se snažím dát případům maximum. Nedělat polovičaté analýzy nebo podání, ale prověřit všechny možnosti a alternativy postupu.

Zároveň je skvělé, že na to nejsem nikdy sama. Je u nás tolik kolegů, se kterými se dá v týmu konzultovat a vybrat nejlepší postup, sdílení know-how je pro mě velká přidaná hodnota. Ve Frankovi je vždy každý ochotný mi pomoct.

V čem jsou podle tebe Frank Bold Advokáti jiní než další advokátní kanceláře?
Myslím, že celkově v tématech, na která se zaměřujeme, a ve snaze dělat na případech a projektech, které směřují k tomu, aby se něco zlepšilo. Taky se mi líbí firemní kultura. Všichni si tykáme od stážistů až po ředitele, můžeme chodit do práce oblečení, jak chceme – když teda zrovna nejdeme na soud nebo jednání s klientem :). I díky tomu tykání jsem se už jako stážistka cítila být součást týmu. Měla jsem pocit, že všichni tady spolupracujeme dohromady a jdeme za jedním cílem.

Ve Frank Bold se věnuješ energetickému právu nebo veřejným zakázkám. Učí se to ve škole? Je to složité?
Stejně jako u jiných odvětví práva, je potřeba do toho trochu proniknout, pak už to složité není. Na škole jsme se o energetickém právu nic neučili, nesetkala jsem se s ním, dokud jsem nepřišla sem. Veřejné zakázky pro mě byly ve škole noční můra, byla to jedna ze tři sta padesáti otázek v rámci obchodního práva. Nikdo nerozuměl tomu, jak to funguje, všichni se děsili, že si to vytáhnou na zkoušce. Tady jsem pak zjistila, že to vůbec složité není, chce se to jen trochu zorientovat. Současně je to hodně zajímavé, i proto, že je to ovlivněné rozhodovací praxí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterou je taky potřebné znát a občas umí překvapit.

V čem hledáš inspiraci?
V práci kolegů. Když vidím, jak vedou případy nebo dokážou jednat s klienty nebo mi dávají zpětnou vazbu k mé práci, nutí mě to se zlepšovat a inspirovat se jimi.

Začínala jsi jako stážistka, teď sama spolupracuješ se stážisty. Promítla se do toho nějak tvoje zkušenost?
Díky tomu, že jsem si to vyzkoušela, snažím se zadání pro stážisty víc promyslet, abych jim dala co nejvíce informací a oni dokázali úkol úspěšně splnit. Taky je vždy ujistím, že se nemusí bát na cokoliv zeptat, dávám jim zpětnou vazbu, chci, aby viděli finální výstup, který jde na soud nebo klientovi – to všechno je důležité proto, aby se člověk mohl zlepšovat.

Co sis ty odnesla ze stáže?
Spoustu právních zkušeností, které mi pomohly u státnic a potom i v koncipientské praxi. Pohled do fungování větší advokátní kanceláře i spoustu kamarádů mezi kolegy i spolustážisty.

Pamatuju si taky na výběrové řízení do stáže, i co jsem měla na sobě :). Zaujal mě styl výběrového řízení, že se netestovaly jen právní vědomosti, ale i to, jací jsme lidi, jak přemýšlíme, jak se chováme v týmu, jestli dokážeme spolupracovat. U stážistů mi to přišlo jako náročný proces a bylo pro mě nečekané, že do toho HR tým investuje tolik času. Pak jsem viděla, že díky tomu vybereme kvalitní lidi, kteří zapadnou do týmu, jsou šikovní, nápomocní a často pokračují ve Frankovi i po stáži.

Je něco, co bys vzkázala studentům, když se ohlídneš za svou praxí a stáží?
Aby si na škole vyzkoušeli, co nejvíce můžou. Praxe, která se třeba na brněnské právnické fakultě vyžaduje, není něco za trest, ale naopak, člověk si může vyzkoušet, co ho baví. Je to ideální příležitost najít se ještě na škole a ujasnit si, kam se vydat po ní.