Od exekucí k advokacii: nevadí mi dělat nepopulární věci, když jsou správné

Začínal v notářské kanceláři, pak pracoval na exekutorském úřadě, dnes je Petr Prachař hlavním vedoucím advokátem ve Frank Bold Advokáti. Pro někoho je to možná překvapivá cesta, ale když o ní Petr vypráví, dává vlastně perfektní smysl. Vždy mu šlo o to dělat věci eticky správně a dosáhnout spravedlnosti. Dnes se věnuje hlavně managementu a pomáhá advokátní kanceláři být o krok napřed v inovacích i v tématech, kterým se věnuje.

Před více než rokem jsi byl exekutorským kandidátem a zástupcem soudního exekutora. Co tě přivedlo k advokacii?
Impulsem pro mě byly složené advokátní zkoušky. Na exekutorském úřadě jsem ale byl na vedoucí pozici, takže cesta k advokacii pro mě byla i o hledání místa, kde bych mohl uplatnit svoje zkušenosti z managementu. Frank Bold v tu dobu hledal vedoucího advokátního týmu. A byla to jedna z mála advokátních kanceláří, o kterých jsem si říkal, že kdybych chtěl někdy udělat změnu, měla by být tímto směrem.

Proč právě Frank Bold?
Hledal jsem kancelář, která není v zápřahu většinového klienta, není na něm ekonomicky závislá, a může tak mít a naplňovat i svoje etické hodnoty. Líbil se mi etický kodex kanceláře, neziskové pozadí vzniku i to, jak se advokátní kancelář v průběhu let vyprofilovala. Chtěl jsem zastupovat klienty, se kterými budu moct být na jedné lodi, pomáhat jim dělat věci správně, nebo obhajovat ty, kteří jsou v právu. Je pro mě důležité dělat věci, o kterých jsem přesvědčený, že jsou správné.

Tak jsi to měl i v exekutorské praxi?
Právo je pro mě o spravedlnosti a snaze skutečně ji najít. Jsou to vždy dvě misky vah. S tím souvisí i moje dřívější exekutorská profese. V exekuci se dělají ta nepopulární rozhodnutí, ale jde o naplnění spravedlnosti. Když už o ní soudy jednou rozhodly, neměl by to být jen cár papíru, ale měla by být i vykonatelná. V tomto jsem viděl poslání, aby byla spravedlnost naplněna.

Dají se dělat exekuce eticky?
Určitě ano. Celou dobu jsem se o to snažil. S dlužníky mám spoustu pěkných pracovních vztahů, měl jsem dobrý feedback na svou práci. Snažil jsem se být spravedlivý, ale ne přehnaně přísný, současně šlo o to, aby věřitel dostal, co mu náleží. Nebyli jsme ekonomicky závislí na žádném věřiteli, takže jsme věci rozhodovali a dělali vždy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Co se dá v advokacii využít z exekutorské praxe?
Jak jsou exekuce nepopulární a spousta lidí za nimi vidí jen zlo, začal jsem být odolný, co se týká názorů veřejnosti, necloumají pak se mnou emoce. To vidím jako klíčové i v advokacii. Během vyjednávání s protistranou nebo u soudu by toto měla být jedna z deviz advokáta – je takový štítem pro klienta, který má v té věci často hodně emocí. Stejně tak využívám i své předchozí zkušenosti z notářství. Když musíte v dědickém řízení řešit čerstvá úmrtí nebo vám tam sedí rozhádaní příbuzní, naučíte se, jak vyjednávat a dostat lidi ve sporu k dohodě.

Dnes jsi v advokaci přes rok, jak toto rozhodnutí s odstupem vnímáš?
Byla to pro mě důležitá kariérní změna. Jasně, člověk jde trochu do nejistoty, ale jsem rád, že jsem ten krok udělal. Přechodu do advokacie z jiného právního prostředí se není třeba bát.

Je něco, co tě na advokacii překvapilo?
Dříve jsem neměl tendenci nosit si práci s sebou do běžného života. Teď tu chci být pro klienty pořád, a často i musím. Když soudce rozhodne, že vydá rozhodnutí dva dny před Vánoci a začne běžet lhůta, musíte najednou změnit plány, zkoordinovat tým a práci pro klienta udělat. V tom je práce náročnější. Na druhou stranu si čas můžu řídit podle sebe a dá se to dělat s počítačem takřka odkudkoliv na světě, což se ukázalo i během lockdownu.

Jsi hlavním vedoucím advokátem. Co tě na tom baví?
Kromě vedení týmu mám na starosti i organizační fungování celé kanceláře nebo navrhování a následné nastavování procesů. Pro mě to znamená věci zlepšovat, hledat inovace, tlačit věci dopředu. Jsem tak trochu posedlý automatizací a efektivitou, což je v advokacii těžší, protože věci se tak často neopakují. Baví mě tyto překážky překonávat a šetřit minuty, hodiny, dny zbytečné práce. I když někdy se o tom snadněji přemýšlí, než se to realizuje. Navíc pracuji se spoustou chytrých lidí, kteří často přicházejí se zajímavými podněty a musím se umět rozhodnout, jak se k nim postavit. Někdy hledat kompromisy, někdy se nechat inspirovat kolegy a někdy umět vysvětlit jiný pohled.

V čem je pro tebe zajímavé fungování Frank Bold Advokáti?
Jsme středně velká kancelář, děláme složité specializované věci, ale držíme si i punc kanceláře s generální praxí, pomůžeme s čímkoliv. Zároveň je to inovativní prostředí, které se pořád vyvíjí. Moc se nedíváme na přítomnost ani minulost, ale dopředu. A to není zrovna jednoduché, současně je to pro mě ale hodně zajímavé. Je vidět, že historicky otevíráme nová témata roky předtím, než jiné kanceláře. Posledním příkladem je pro mě naše vize Bold Future a téma udržitelného stavitelství, kterému se věnujeme a rozvíjíme ho řadu let a dnes je to velké téma napříč společností. Advokacie ve Frank Bold je pro právníky, kteří nechtějí přešlapovat na jednom místě, ale svět kolem sebe pořád posouvat.

Takto jsi vnímal i práci na novém stavebním zákoně, na kterém se kancelář podílela? Výsledné znění je pro leckoho přinejmenším kontroverzní…
Sám jsem se podílel na přijaté novele exekučního řádu, pomáhal jsem s ní konzultačně na samém konci legislativního procesu. A vím, že spoustu dobrých věcí se do ní nepodařilo dostat a novela je celkově nepřehledná. Ale byla to možnost některé věci zpětně ovlivnit a aspoň část pozitivních změn se podařilo prosadit. A to za to podle mě stojí. Podobně to vidím s novým stavebním zákonem. I když hodně dobrých návrhů neprošlo přes Ministerstvo pro místní rozvoj a další resorty a ve schváleném znění je řada problematických věcí, hodně smysluplných věcí by měl nový stavební zákon přesto přinést. Patří mezi ně zjednodušení nepřehledného stavebního řízení nebo oddělení stavebních úřadů od samospráv. Snažit se věci co nejvíce zlepšit, alespoň tak, jak je to v danou chvíli možné, je podle mě správná cesta.